|
|
Histologie žaber ryb - zpracování a vyhodnocení preparátů
KOCOUR, Jakub
Histologie je věda zabývající se mikroskopickou stavbou a strukturou tkání organismů. Tato věda je jedinečná tím, že se zabývá zkoumáním tkání nakrájených na velmi tenké řezy. Díky tomu můžeme nahlédnout do mikroskopických struktur, které nejsou vidět pouhým okem. Cílem této práce je popsat strukturu žaber, kritická místa při jejich histologickém zpracování a klasifikovat změny žaber. Dále pak celý průběh zpracování až po vznik histologického preparátu fotograficky zdokumentovat. První část této práce je věnována rybím žábrám. Žábry jsou multifunkčním orgánem, který je neustále ve styku s okolní vodou. Probíhá přes ně výměna plynů a dalších látek, navíc jsou velmi citlivé na vnější podněty. Přes žábry ryb dochází k výměně, příjmu, ale i exkreci různých iontů a látek. Zajímavostí je například průnik dusitanových iontů, které se do těla ryb dostávají skrze výměník Cl-/HCO3-. Takovému průniku zamezují chloridové ionty, které se s dusitanovými kompetitivně vylučují. V další části této práce jsou uvedeny metody histologického zpracování ryb a je zde popsáno několik možností histologického zpracování, které vedou ke stejnému cíli, tedy histologickému, většinou také trvalému, preparátu. V průběhu tvorby preparátu je jedním krokem barvení. Nejčastějším barvivem je hematoxylin-eosin, které velmi dobře zobrazuje buněčné struktury. Nicméně některé struktury jdou od sebe rozlišit hůře, v takovém případě je možné použít speciální barvící metody. Všechny tyto vlastnosti z žaber dělají orgán vhodný pro diagnostiku řady patologických stavů, nicméně vzhledem k pracnosti a časté nízké specifitě popsaných změn se histologické vyšetření žaber většinou využívá pouze jako vyšetření doplňkové.
|
|
|
Phaeocystis - klíčový producent dimetylsulfidpropionátu (DMSP); ekologická a fyziologická role DMSP
Füllsacková, Alena ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pusztai, Martin (oponent)
Dimethylsulfidpropionát (DMSP) je významná sloučenina s různými ekologickými a fyziologickými funkcemi. DMSP je prekurzorem pro dimethylsulfid (DMS), který vzniká při rozkladu DMSP DMSP-lyázou. Producenti DMSP jsou vodní i terestrické organismy od cévnatých rostlin až po fytoplankton. V organismech má DMSP funkci jako osmolit, kryoprotektant, antioxidant a jako obrana před predátory. DMSP a DMS se účastní cyklu síry a uhlíku, podílí se na vzniku kondenzačních jader, zvyšování mračného albeda a hypoteticky i na ovlivňování klimatu. DMSP je produkován především fytoplanktonem, jelikož tato skupina je velmi obsáhlá a bylo provedeno velké množství výzkumů v této oblasti, soustředím se na haptofytní rod Phaeocystis. Phaeocystis je globálně rozšířený rod se složitým životním cyklem, je popsáno a taxonomicky uznáváno 10 druhů. Zástupci rodu Phaeocystis tvoří dvě rozdílné životní formy - volně žijícího bičíkovce a slizové kolonie. Z 10 popsaných druhů pouze tři tvoří slizové kolonie (P. pouchetii, P. antarctica, P. globosa). V intercelulárním prostoru této řasy dochází k produkci DMSP. DMSP je uvolňováno do prostředí převážně ve formě DMS při růstu, predaci nebo po odumření buněk. Tato produkce je ovlivňována různými faktory, jako UV zářením, virovou infekcí buněk nebo nedostatkem železa v prostředí.
|
|
|
Využití Biologické olympiády ve školách a zařazení vybraných úloh do výuky na gymnáziích.
Dvořáková, Darina ; Janštová, Vanda (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Diplomová práce se zabývá Biologickou olympiádou a přepracováním vybraných úloh krajského kola na úlohy, které mohou najít uplatnění při výuce na vyšším stupni gymnázií. Zahrnuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje obecné informace o Biologické olympiádě (BiO), mapuje úspěchy českých studentů na Mezinárodní biologické olympiádě, podává literární přehled k jednotlivým tématům vybraných úloh. V praktické části jsou přepracovány čtyři úlohy rozdílných témat: Eukaryotická buňka jako mozaika, Voda v životě živočichů, Areály a rozšíření živočichů, Historie květeny ČR. Jednotlivé úlohy jsou zpracovány formou pracovních listů, byly ověřeny na školách během vyučování a zhodnoceny položkovou analýzou jednotlivých otázek. Znalosti studentů v oblasti vybraných témat byly testovány pomocí vytvořených pretestů a posttestů. Dále diplomová práce zahrnuje výsledky dotazníkového šetření týkající se zapojení škol do BiO a názory učitelů na danou problematiku.
|
|
|
Fyziologie a funkční anatomie nektarivorních ptáků
Sejfová, Zuzana ; Janeček, Štěpán (vedoucí práce) ; Sam, Kateřina (oponent)
Kolibříci, strdimilové a velká část kystráčků patří mezi specializované nektarivory, kteří si během evoluce vyvinuli řadu adaptací v reakci na specificitu stravy, kterou nektar představuje. Množství studií zabývajících se adaptacemi spojenými s trávením nektaru není nijak velké, ale stále roste. Jednou z vlastností těchto ptáků, která souvisí s konzumací převážně cukerných roztoků, je velmi rychlý a efektivní transport cukrů přes střevní epitel. Dále je také u těchto ptáků patrná výrazná tolerance k nízkým denním příjmům dusíku či k extrémnímu dennímu přísunu vody. Strdimilové a kystráčci jsou schopni regulovat míru absorpce vody ve střevech, kolibříci však tohoto schopni nejsou a absorbují všechnu přijatou vodu. Nadměrný příjem vody spojený s konzumací solí pouze v malé míře vedl v evoluci ke změnám v morfologii ledvin, které umožňují produkci nezvykle málo koncentrované moči. Známá a velmi dobře prostudovaná je schopnost kolibříků letu na místě. Ten bývá praktikován během krmení. Je usnadněn jedinečnou stavbou křídel, díky které je vykonaná práce rozložena do obou polovin cyklu křídel. To umožňuje kolibříkům krmení za letu po velmi dlouhou dobu i za podmínek, které nejsou k letu ideální. I strdimilové a kystráčci jsou během krmení schopni letu na místě. Mechanika tohoto letu je však odlišná od letu...
|
|
|
Mechanismy adaptace řas na široký gradient salinity; přechody mezi mořským a sladkovodním prostředím u chrysofyt
Knotek, Petr ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pusztai, Martin (oponent)
Přechod z mořského do sladkovodního prostředí a naopak, představuje klíčovou událost v evoluci organismů. Přestože jsou tyto přechody z evolučního hlediska relativně vzácné, většina velkých skupin organismů podstoupila tuto událost minimálně jednou. Mořské a sladkovodní prostředí se liší v mnoha aspektech, především salinitou. Při přechodu mezi oběma prostředími musí organismy překonat výrazný gradient salinity a přizpůsobit se změnám osmotického potenciálu. Nemalou roli však hrají i biotické faktory, a to zejména kompetice a predace v novém prostředí. Cílem bakalářské páce je poskytnout ucelenou informaci o mechanismech adaptace na široký gradient salinity u řas obecně a zaměřit se na přechody mezi mořským a sladkovodním prostředím u chrysofyt, ke kterým došlo v evoluci opakovaně a relativně často. Klíčová slova: chrysofyta, Chrysophyceae, gradient salinity, osmoregulace, přechod mořské- sladkovodní prostředí
|
|
|
Draslík v osmoregulaci rostlin
Kholová, Kateřina ; Tylová, Edita (vedoucí práce) ; Konrádová, Hana (oponent)
Draslík je v rostlině velmi mobilní a je čile transportován přes membrány, za pomoci transportérů a kanálů. Vyskytuje se v rostlině výhradně ve formě iontu K+. Rovněž ve formě tohoto iontu je přijímán z půdního roztoku a to pomocí transportéru HAK5 a kanálu AKT1. Kanál SKOR a transportér KUP7 zprostředkovává přenos K+ do xylému. Klíčová je role draslíku jako osmoticky aktivního prvku, který reguluje množství vody v buňkách a tím i udržování turgoru, nezbytného pro udržení tvaru rostlinné buňku a její růst. Jako modelový systém pro popis procesů souvisejících s osmotickou funkcí K+ se rozšířilo využití průduchů. V průduchách, totiž pohyb K+ umožňuje regulaci otevírání a zavírání apertury na principu změn turgoru. Do svěracích buněk zajišťují transport K+ kanály KAT1, KAT2, AKT1 a AKT2, odvod K+ naopak obstarává kanál GORK na plazmatické membráně a TPK1 na tonoplastu. Draslík také podporuje transport asimilátů ve floému, v čemž hraje roli kanál AKT2. Právě osmotické funkce K+ jsou hlavním tématem této bakalářské práce, která shrnuje aktuální poznatky o transportních mechanismech K+ nezbytných pro funkci K+ jako osmoticky aktivní látky.
|
|
|
Phaeocystis - klíčový producent dimetylsulfidpropionátu (DMSP); ekologická a fyziologická role DMSP
Füllsacková, Alena ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pusztai, Martin (oponent)
Dimethylsulfidpropionát (DMSP) je významná sloučenina s různými ekologickými a fyziologickými funkcemi. DMSP je prekurzorem pro dimethylsulfid (DMS), který vzniká při rozkladu DMSP DMSP-lyázou. Producenti DMSP jsou vodní i terestrické organismy od cévnatých rostlin až po fytoplankton. V organismech má DMSP funkci jako osmolit, kryoprotektant, antioxidant a jako obrana před predátory. DMSP a DMS se účastní cyklu síry a uhlíku, podílí se na vzniku kondenzačních jader, zvyšování mračného albeda a hypoteticky i na ovlivňování klimatu. DMSP je produkován především fytoplanktonem, jelikož tato skupina je velmi obsáhlá a bylo provedeno velké množství výzkumů v této oblasti, soustředím se na haptofytní rod Phaeocystis. Phaeocystis je globálně rozšířený rod se složitým životním cyklem, je popsáno a taxonomicky uznáváno 10 druhů. Zástupci rodu Phaeocystis tvoří dvě rozdílné životní formy - volně žijícího bičíkovce a slizové kolonie. Z 10 popsaných druhů pouze tři tvoří slizové kolonie (P. pouchetii, P. antarctica, P. globosa). V intercelulárním prostoru této řasy dochází k produkci DMSP. DMSP je uvolňováno do prostředí převážně ve formě DMS při růstu, predaci nebo po odumření buněk. Tato produkce je ovlivňována různými faktory, jako UV zářením, virovou infekcí buněk nebo nedostatkem železa v prostředí.
|
|
|
Fyziologie a funkční anatomie nektarivorních ptáků
Sejfová, Zuzana ; Janeček, Štěpán (vedoucí práce) ; Sam, Kateřina (oponent)
Kolibříci, strdimilové a velká část kystráčků patří mezi specializované nektarivory, kteří si během evoluce vyvinuli řadu adaptací v reakci na specificitu stravy, kterou nektar představuje. Množství studií zabývajících se adaptacemi spojenými s trávením nektaru není nijak velké, ale stále roste. Jednou z vlastností těchto ptáků, která souvisí s konzumací převážně cukerných roztoků, je velmi rychlý a efektivní transport cukrů přes střevní epitel. Dále je také u těchto ptáků patrná výrazná tolerance k nízkým denním příjmům dusíku či k extrémnímu dennímu přísunu vody. Strdimilové a kystráčci jsou schopni regulovat míru absorpce vody ve střevech, kolibříci však tohoto schopni nejsou a absorbují všechnu přijatou vodu. Nadměrný příjem vody spojený s konzumací solí pouze v malé míře vedl v evoluci ke změnám v morfologii ledvin, které umožňují produkci nezvykle málo koncentrované moči. Známá a velmi dobře prostudovaná je schopnost kolibříků letu na místě. Ten bývá praktikován během krmení. Je usnadněn jedinečnou stavbou křídel, díky které je vykonaná práce rozložena do obou polovin cyklu křídel. To umožňuje kolibříkům krmení za letu po velmi dlouhou dobu i za podmínek, které nejsou k letu ideální. I strdimilové a kystráčci jsou během krmení schopni letu na místě. Mechanika tohoto letu je však odlišná od letu...
|
|
|
Využití Biologické olympiády ve školách a zařazení vybraných úloh do výuky na gymnáziích.
Dvořáková, Darina ; Janštová, Vanda (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Diplomová práce se zabývá Biologickou olympiádou a přepracováním vybraných úloh krajského kola na úlohy, které mohou najít uplatnění při výuce na vyšším stupni gymnázií. Zahrnuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje obecné informace o Biologické olympiádě (BiO), mapuje úspěchy českých studentů na Mezinárodní biologické olympiádě, podává literární přehled k jednotlivým tématům vybraných úloh. V praktické části jsou přepracovány čtyři úlohy rozdílných témat: Eukaryotická buňka jako mozaika, Voda v životě živočichů, Areály a rozšíření živočichů, Historie květeny ČR. Jednotlivé úlohy jsou zpracovány formou pracovních listů, byly ověřeny na školách během vyučování a zhodnoceny položkovou analýzou jednotlivých otázek. Znalosti studentů v oblasti vybraných témat byly testovány pomocí vytvořených pretestů a posttestů. Dále diplomová práce zahrnuje výsledky dotazníkového šetření týkající se zapojení škol do BiO a názory učitelů na danou problematiku.
|
|
|
Úloha osmotických a iontových činidel ve fyziologii rybích spermií
BONDARENKO, Olga
Tato studie byla zaměřena na objasnění role osmotických a iontových složek prostředí pro iniciaci motility spermií u různých sladkovodních druhů ryb. Navíc, byla zjišťována i úloha iontových a osmotických činidel i při dozrávání spermatu u jeseterů. První cíl práce byl zaměřen na studium osmotické regulace změn objemu spermií u různých druhů ryb. To vedlo ke zjištění, že schopnost spermatu zvětšovat svůj objem je druhově specifická: sperma druhů s iontovým módem aktivace motility (jeseter, pstruh) nemá žádnou detekovatelnou schopnost pro zvětšování objemu, zatímco objem spermií kapra (osmotický mód aktivace) koreluje s osmolalitou prostředí. Druhým cílem práce byla aplikace schopnosti změn objemu spermatu u kapra při proceduře kryoprezervace pro zlepšení kvality spermatu po následném rozmrazení. Po rozmrazení pak byly vyhodnocovány parametry motility a schopnost oplození jiker a tyto hodnoty byly porovnávány s kontrolou. U spermatu vystavenému hypotonickému mediu byla pozorována vyšší míra motility, velocity a oplozenosti ve srovnání se spermatem bez zásahu. Naše výsledky tak ukazují, že schopnost spermií pro hypotonické změny by mohla být využívána pro zlepšení procedury kryoprezervace spermatu. Třetím cílem naší práce bylo stanovení role environmentální osmolality a iontové kompozice v motilitě rybích spermií. Spermie jeseterovitých a lososovitých ryb byly aktivovány v médiích o různém iontovém a osmotickém složení. I přesto, že koncentrace Ca2+ v prostředí není zásadní v podmínkách za přítomnosti Na+, minimální intracelulární koncentrace volného Ca2+ by měla být přítomna ve spermatu u jeseterů pro iniciaci motility. Zdá se proto, že změny v osmolalitě nehrají hlavní roli v regulaci aktivace spermatu u pstruha. Změna podle sezónních výkyvů v citlivosti k Ca2+ byla zjištěna během tření. Nízká míra motility byla zjištěna u spermatu sivena na konci třecí sezóny. Nicméně, zvýšení koncentrace Ca2+ až na 10mM v aktivačním médiu vedlo k aktivaci motility nejméně u 85% spermatu, což naznačuje pokles citlivosti k Ca2+ u spermií na konci třecí sezóny. Čtvrtým cílem práce byla studie role osmotických a iontových činidel v dozrávání spermatu u jesetera malého. Naše výsledky demonstrují, že testikulární sperma jesetera postrádá schopnost aktivace motility a fertilizace. Během výtěru je sperma uvolněno z testes, prochází ledvinami, kde je rozptýleno s močí, až do Wolffova vývodu. Naše výsledky prvně ukazují, že inkubace testikulárního spermatu s močí kontroluje in vivo dozrávání, ale může být také provedena in vitro. Zjistili jsme, že dozrávání spermií nenastává za podmínek nedostatku Ca2+, což naznačuje že Ca2+ hraje zásadní roli v tomto procesu. Během procesu dozrávání jsme pozorovali postupný pokles senzitivity spermatu k environmentálnímu Ca2+. Zjistili jsme, že motilita testikulárního spermatu by mohla být aktivována jen v případě, že poskytovaná koncentrace Ca2+ je vysoká. Proto si myslíme, že proces dozrávání může být kontrolován přísunem Ca2+ do buněk s následným ukládáním zásob Ca2+. Pokud je nám známo, naše studie jako první poskytuje důkazy pro přítomnost zásob Ca2+ ve spermatu jesetera. Závěrem, výsledky této studie objasňují osmotickou a iontovou regulaci motility spermií u různých druhů ryb. Prokázali jsme zapojení specifických iontů spolu s osmotickým šokem při dozrávání a stárnutí rybího spermatu. Tyto poznatky rozšiřují možnosti in vitro manipulace spermií v rybářské praxi jako je například použití testikulárního spermatu, zlepšení nízké kvality spermií u lososovitých ryb na konci třecí sezóny a zvýšení odolnosti spermatu kapra při kryoprezervaci.
|
host ::
RSS.